Quatrain (Dva žluvni) - Du Fu

杜甫 Dù Fǔ

七言绝句 Qīyán juéjù

Vysvětlení znaků

Klepněte na znak básně pro zobrazení jeho vysvětlení zde.

两 liǎng

„dva“. 两个 „dva (ptáky)“.

个 gè

„jednotka, klasifikátor“. 两个 „dva“.

黄 huáng

„žlutý“. 黄鹂 „žluva (pták se žlutým peřím)“.

鹂 lí

„žluva“. 黄鹂 „žluva“, pták s melodickým zpěvem.

鸣 míng

„zpívat, křičet (zvířata)“. 鸣翠柳 „zpívají ve vrbách“.

翠 cuì

„smaragdově zelený“. 翠柳 „smaragdově zelené vrby“.

柳 liǔ

„vrba“. 翠柳 „smaragdově zelené vrby“.

一 yī

„jeden“. 一行 „řad, řada“.

行 háng

„řad, řada“ (čteno háng). 一行白鹭 „řad bílých volavek“.

白 bái

„bílý“. 白鹭 „bílá volavka“.

鹭 lù

„volavka, bílý čáp“. 白鹭 „bílé volavky“.

上 shàng

„stoupat“. 上青天 „stoupají k modré obloze“.

青 qīng

„modrý, azurový“. 青天 „modrá obloha“.

天 tiān

„nebe“. 青天 „azurové nebe“.

窗 chuāng

„okno“. 窗含 „okno zahrnuje“.

含 hán

„obsahovat, zahrnovat (pohledem)“. Okno rámuje krajinu.

西 xī

„západ“. 西岭 „hory na západě“.

岭 lǐng

„hřeben, hora“. 西岭 „západní horské pásmo“.

千 qiān

„tisíc“. 千秋 „tisíc podzimů“, věky.

秋 qiū

„podzim; rok“. 千秋雪 „sníh tisíciletý“.

雪 xuě

„sníh“. 千秋雪 „věčný sníh“.

门 mén

„brána“. 门泊 „u brány kotví“.

泊 bó

„kotvit, být zakotven“ (čteno bó). 门泊 „kotvící před branou“.

东 dōng

„východ“. 东吴 „země Wu na východě“.

吴 wú

„Wu (starověké království na jihovýchodě)“. 东吴 „oblast Wu“.

万 wàn

„deset tisíc“. 万里 „deset tisíc li“, velmi dlouhá cesta.

里 lǐ

„li (jednotka délky)“. 万里船 „lodě z dalekých končin“.

船 chuán

„loď, člun“. 万里船 „lodě na dlouhé cestě“.

Doslovný překlad

Dva žlutí lorioti zpívají ve smaragdových vrbách;
Řada bílých volavek stoupá k modrému nebi.
Okno rámuje věčný sníh západních hor;
U brány kotví lodě z Wu vzdálené deset tisíc li.

Historický a biografický kontext

杜甫 (Dù Fǔ, 712–770), přezdívaný „Mistr poezie“ (诗圣, Shīshèng), je spolu s Li Baim největším básníkem dynastie Tchang.

Tento 绝句 (juéjù), „čtvrtina“, byl složen v Čcheng-tu během relativně klidného období; v pouhých čtyřech verších vykresluje obraz dokonalý jako malba.

Literární analýza

Struktura a forma

Čtvrtina o sedmi znacích, postavená na plném paralelismu: každý verš je obrazem a verše se vzájemně doplňují po dvojicích (barvy, čísla, blízké/vzdálené).

Imagery a symbolika

Explozivní barevnost (žlutá, zelená, bílá, modrá) se následně rozšiřuje do prostoru a času: od „sněhu tisíciletého“ k lodím z „deseti tisíc li“.

Pohyb a gesta

Pohled stoupá (volavky k nebi) a poté se vzdaluje oknem a branou, které rámují svět jako dva obrazy.

Jazyk a tón

Přesnost a vyváženost; tón je světlý a klidný, avšak zmínka o lodích z dalekých končin prozrazuje tichou touhu po domově.

Hlavní témata

Krása okamžiku

Báseň zachycuje okamžik jasného jara ve své svěží smyslovosti.

Čas a prostor

Od detailního záběru dvou ptáků k věčnému sněhu se báseň rozpíná do nekonečna.

Nenápadná nostalgie

Lodě z dalekých končin evokují touhu po návratu, v protikladu ke klidu obrazu.