Diagnostika v čínské medicíně

Diagnostika v čínské medicíně se točí kolem čtyř os:

Vizuální pozorování: získat informace o pleti, vitalitě, tvaru a stavu jazyka, obličeje, pěti orgánů, čtyř končetin, pohlavních orgánů, kůže a exkrementů.
Sluchové a čichové pozorování (stará čínština používá jedno slovo pro "poslouchání" i "čichání") k získání informací o tónu hlasu, dýchání, kašli nebo kýchání, říhání, kručení ve střevech, pachu pacienta a jeho exkrementů.
Rozhovor: získat informace od pacienta o jeho nemoci, pocitech, anamnéze a životních návycích.
Měření pulzu: v čínské medicíně lze puls měřit na zápěstí, ale také na kotníku, krku a mnoha dalších částech těla.

Seskupením těchto informací terapeut analyzuje je skrz teorii čínské medicíny, aby určil stav nemoci. Nejde přesně o první příčinu, kterou je třeba léčit, ale o nejhlubší pořádek, který je třeba obnovit, aby pacient znovu získal zdraví. Takto čínská medicína léčí příčinu, ne příznak. V tomto případě příčinou nemoci není to, co způsobilo poruchu (nachlazení, emoce, jídlo, atd.), ale nejhlubší vnitřní nerovnováha, které se říká syndrom a kterou je třeba odlišit od příznaků vnímaných pacientem. Příznak, jako je bolest hlavy, tak může být způsoben zcela odlišnými vnitřními poruchami. Samozřejmě, příčina této poruchy musí být léčena, ale pak jde o prevenci, ne o léčbu.