XV.1. Ling, kníže státu Wei, se otázal Konfucia na umění řadit vojska k bitvě. Konfucius odpověděl:
— Učili mě, jak rozestavovat stojany a dřevěné nádoby k obětem; nenaučil jsem se velet vojskům.
Konfucius hned nazítří odešel. V knížectví Chen se mu nedostávalo potravy. Jeho druhové byli zesláblí hladem; žádný z nich již neměl sílu vstát. Zilu, rozhořčen, předstoupil před něj a řekl:
— Je i mudrc vydán tomu, aby všeho postrádal? — Mudrc, odpověděl Mistr, zůstává stálý a statečný v nouzi. Prostý člověk v nouzi nezná už žádného zákona.
子曰:“赐也,如以予为多学而识之者与?”对曰:“然。非与?”曰:“非也。予一以贯之。”
XV.2. Mistr pravil:
— Ci, pokládáš mě za člověka, který se mnoho naučil a mnoho si zapamatoval? — Ano, odpověděl Zigong. Mýlím se? — Mýlíš se, odpověděl Konfucius. Jediná věc mi dává porozumění všemu.
子曰:“由,知德者鲜矣。”
XV.3. Mistr pravil:
— You, málo lidí zná ctnost.
Poznámky: Kdo ji nemá, nemůže poznat ani její povahu, ani její půvab.
子曰:“无为而治者,其舜也与?夫何为哉。恭己正南面而已矣。”
XV.4. Mistr pravil:
— Shun byl kníže, který téměř bez potřeby cokoli činit udržoval říši v dokonalém řádu. Co činil? Pozorně bděl nad sebou a držel se vážně, tváří obrácen k jihu.
子张问行。子曰:“言忠信,行笃敬,虽蛮貊之邦行矣。言不忠信,行不笃敬,虽州里行乎哉?立,则见其参于前也;在舆,则见其倚于衡也。夫然后行。”子张书诸绅。
XV.5. Zizhang se zeptal, jaký je prostředek, jak působit na druhé lidi. Mistr odpověděl:
— Člověk upřímný a pravdomluvný ve svých slovech, opatrný a obezřetný ve svých činech bude mít vliv, i mezi barbary jihu či severu. Bude mít člověk, který není ani upřímný, ani pravdomluvný ve svých slovech, ani opatrný, ani obezřetný ve svých činech, nějaký vliv, byť ve městě či ve vsi? Když stojíš, viz v myšlenkách tyto čtyři ctnosti stát vedle tebe, před tvýma očima. Když jsi ve voze, spatřuj je, jak sedí na jhu. Tímto prostředkem nabudeš vlivu.
Zizhang si zapsal tato slova Mistrova na svůj opasek.
子曰:“直哉史鱼。邦有道如矢,邦无道如矢。君子哉遽伯玉。邦有道则仕,邦无道则可卷而怀之。”
XV.6. Mistr pravil:
— Jak je obdivuhodná přímost dějepisce Yua! Ať je vláda dobře či špatně uspořádána, vždy jde přímou cestou jako šíp. Jak je Ju Boyu moudrý! Když je vláda dobře uspořádána, zastává úřad. Když je vláda špatně uspořádána, umí se stáhnout a udržet svou ctnost skrytou.
Poznámky: Dějepisec byl úřední letopisec. Yu byl daifu v knížectví Wei; jmenoval se Qiu. Po své smrti, stav se mrtvolou, dával ještě rady svému knížeti. Nemocen a na pokraji smrti řekl svému synovi: „U knížecího dvora jsem nedokázal dosáhnout, aby úřady byly svěřovány mužům moudrým a odpírány mužům zkaženým. Po mé smrti se nebude konat pohřební obřad. Postačí uložit mé tělo v síni, jež je na severu.“ Kníže, když šel konat obvyklé lamentace, se otázal na důvod této zvláštnosti. Syn zesnulého odpověděl s výrazem hlubokého žalu: „Můj otec to tak nařídil.“ „Jsem vinen,“ řekl kníže. Ihned nařídil obléci tělo zesnulého na místě, kde se tato pocta prokazovala jeho hostům. Poté pověřil úřadem Ju Boyua a vzdálil Mi Zixiu (svého nehodného ministra).
子曰:“可与言而不与之言,失人;不可与言而与之言,失言。知者不失人,亦不失言。”
XV.7. Mistr pravil:
— Odmítneš-li poučit člověka, který má potřebné vlohy, ztrácíš člověka, to jest ponecháváš v nevědomosti člověka, kterého bys mohl učinit ctnostným a moudrým. Poučuješ-li člověka, který nemá potřebné vlohy, mrháš svými poučeními. Rozumný člověk neztrácí ani lidi, ani svá poučení.
子曰:“志士仁人,无求生以害仁,有杀身以成仁。”
XV.8. Mistr pravil:
— Člověk, který je dokonalý nebo odhodlaný se jím stát, nikdy nehledá záchranu svého života na úkor své ctnosti. Jsou okolnosti, kdy obětuje svůj život, a dovršuje tak svou ctnost.
子贡问为仁。子曰:“工欲善其事,必先利其器。居是邦也,事其大夫之贤者,友其士之仁者。”
XV.9. Zigong se zeptal, co je třeba činit, aby se člověk stal dokonalým. Mistr odpověděl:
— Řemeslník, který chce dobře konat svou práci, musí začít tím, že nabrousí své nástroje. V kraji, kde přebývá, ať se dá do služeb nejlepších daifu; ať uzavře přátelství s nejdokonalejšími lidmi.
颜渊问为邦。子曰:“行夏之时,乘殷之辂,服周之冕,乐则韶舞。放郑声,远佞人。郑声淫,佞人殆。”
XV.10. Yan Yuan se otázal Konfucia, co je třeba činit, aby se stát dobře vládl.
Mistr odpověděl:
— Panovník má následovat kalendář dynastie Xia. Má přijmout vůz dynastie Yin a při obřadech nosit čapku dynastie Zhou. Má dát provozovat zpěvy Shao. Má zapudit zpěvy knížectví Zheng a vzdálit krasomluvce. Zpěvy Zheng jsou oplzlé; krasomluvci jsou nebezpeční.
子曰:“人无远虑,必有近忧。”
XV.11. Mistr pravil:
— Kdo neprozíravě nehledí daleko, bude brzy v nesnázích.
子曰:“已矣乎!吾未见好德如好色者也。”
XV.12. Mistr pravil:
— Je tedy třeba zoufat? Ještě jsem neviděl člověka, který by miloval ctnost tak, jako se miluje krásný zjev.
子曰:“臧文仲,其窃位者与?知柳下惠之贤,而不与立也。”
XV.13. Mistr pravil:
— Neužil Zang Wenzhong své hodnosti jako zloděj? Poznal moudrost Huie z Liuxia a nevyžádal si ho za kolegu u knížecího dvora.
Poznámky: Hui z Liuxia byl Chen Huan, zvaný Qin, velký prefekt státu Lu. Své platy pobíral z města Liuxia. Obdržel posmrtné jméno Hui, jež znamená Dobrodějný.
子曰:“躬自厚而薄责于人,则远怨矣。”
XV.14. Mistr pravil:
— Kdo si přísně vyčítá vlastní chyby a druhé kárá shovívavě, vyhýbá se nevraživosti.
子曰:“不曰如之何如之何者,吾末如之何也已矣。”
XV.15. Mistr pravil:
— Nemám co činit s tím, kdo se neptá: Jak mám učinit toto? jak mám učinit ono?
子曰:“群居终日,言不及义,好行小慧,难矣哉!”
XV.16. Konfucius pravil:
— Ti, kdo se scházejí v houfu a zůstávají spolu celý den, kdo neřeknou nic dobrého a chtějí následovat klamná světla vlastní chytrosti, jakou nesnáz nebudou mít!
Poznámky: Nemohou vejít na cestu ctnosti; budou mít zármutky a strasti.
子曰:“君子义以为质,礼以行之,孙以出之,信以成之。君子哉!”
XV.17. Mistr pravil:
— Mudrc bere za základ spravedlnost; uskutečňuje ji podle pravidel ustanovených předky; dává ji najevo skromně; zachovává ji vždy upřímně. Takový člověk si zaslouží jméno mudrce.
子曰:“君子病无能焉,不病人之不己知也。”
XV.18. Mistr pravil:
— Mudrc se rmoutí, že nemůže uskutečňovat ctnost dokonale; nermoutí se, že není znám lidem.
子曰:“君子疾没世而名不称焉。”
XV.19. Mistr pravil:
— Mudrc nechce zemřít, dokud se nestal hodným chvály.
子曰:“君子求诸己,小人求诸人。”
XV.20. Mistr pravil:
— Mudrc očekává vše od vlastního úsilí; prostý člověk očekává vše od přízně druhých.
子曰:“君子矜而不争,群而不党。”
XV.21. Mistr pravil:
— Mudrc je pánem sám sobě a nemá s nikým sporu; je družný, ale není člověkem strany.
子曰:“君子不以言举人,不以人废言。”
XV.22. Mistr pravil:
— Mudrc nepovyšuje člověka do úřadu jen proto, že ho slyšel dobře mluvit; a nezavrhuje dobré slovo proto, že bylo řečeno zlým člověkem.
子贡问曰:“有一言而可以终身行之者乎?”子曰:“其恕乎!己所不欲,勿施于人。”
XV.23. Zigong se zeptal, zda existuje přikázání, které by v sobě zahrnovalo všechna ostatní a jež by se mělo zachovávat po celý život. Mistr odpověděl:
— Není to snad přikázání milovat všechny lidi jako sám sebe? Nečiň druhým, co nechceš, aby činili tobě.
子曰:“吾之于人也,谁毁谁誉。如有所誉者,其有所试矣。斯民也,三代之所以直道而行也。”
XV.24. Mistr pravil:
— Koho jsem pohanil nebo pochválil přílišně? Chválím-li někoho příliš, je to proto, že jsem poznal, že se stane hodným chvály, kterou mu dávám. Náš lid je stále ještě týž, s nímž panovníci tří dynastií zacházeli s největší spravedlností.
子曰:“吾犹及史之阙文也,有马者,借人乘之,今亡矣夫!”
XV.25. Mistr pravil:
— V dětství jsem ještě mohl vidět dějepisce, který nepsal nic, čím si nebyl jist, a bohatého člověka, který půjčoval druhým své koně. Nyní se to už nevídá.
子曰:“巧言乱德,小不忍则乱大谋。”
XV.26. Mistr pravil:
— Krásné řeči vydávají nectnost za ctnost. Malá netrpělivost hubí velký záměr.
子曰:“众恶之,必察焉;众好之,必察焉。”
XV.27. Mistr pravil:
— Když nenávist či přízeň množství lpí na nějakém člověku, je třeba prozkoumat jeho chování, dříve než se posoudí, zda je hoden lásky či nenávisti.
子曰:“人能弘道,非道弘人。”
XV.28. Mistr pravil:
— Člověk může rozvíjet a zdokonalovat své přirozené ctnosti; přirozené ctnosti nečiní člověka dokonalým.
Poznámky: Ctnosti, jež příroda dává každému člověku (s existencí), jsou samy o sobě dokonalé. Rozdíl mezi dobrými a zlými je způsoben rozdílem prvků, z nichž jsou složena jejich těla, a návyků, jež si osvojili. Když mudrc vede školu, všichni lidé mohou pod jeho vedením znovu nabýt původní dokonalosti svých přirozených ctností a zasloužit si, aby už nebyli řazeni do třídy zlých.
子曰:“过而不改,是谓过矣。”
XV.29. Mistr pravil:
— Nenapravit se po nechtěné chybě znamená dopustit se skutečné chyby.
子曰:“吾尝终日不食,终夜不寝,以思,无益,不如学也。”
XV.30. Mistr pravil:
— Kdysi jsem trávil celé dny bez jídla a celé noci beze spánku, abych se oddal rozjímání. Málo užitku jsem z toho vytěžil. Lépe je studovat ve škole druhých.
子曰:“君子谋道不谋食。耕者,馁在其中矣;学也,禄在其中矣。君子忧道不忧贫。”
XV.31. Mistr pravil:
— Žák moudrosti obrací všechny své myšlenky ke ctnosti, a ne k potravě. Oráč obdělává zemi, aby z ní získal potravu; ale když se úroda ve své práci nezdaří, potká ho nedostatek a hlad. Naproti tomu žák moudrosti, tím že pracuje jen pro nabytí ctnosti, přitahuje si pocty a bohatství. Věnuje veškerou péči ctnosti a nemá žádnou starost o chudobu.
子曰:“知及之,仁不能守之,虽得之,必失之。知及之,仁能守之,不庄以莅之,则民不敬。知及之,仁能守之,庄以莅之,动之不以礼,未善也。”
XV.32. Mistr pravil:
— Kdyby někdo znal nauku mudrců, ale neměl dost ctnosti, aby ji uvedl v skutek, jeho věda by mu byla k ničemu. Kdyby někdo znal nauku mudrců a dokázal ji uvést v skutek, ale postrádal vážnost na veřejnosti, lid by ho nectil. Kdyby někdo znal nauku mudrců, byl s to ji uvést v skutek, vystupoval na veřejnosti s vážností, ale nevedl lid podle ustanovených pravidel, nebyla by to ještě dokonalost.
子曰:“君子不可小知,而可大受也。小人不可大受,而可小知也。”
XV.33. Mistr pravil:
— Mudrce nelze ocenit v malé věci, ale lze mu svěřit věci velké. Prostému člověku nelze svěřit velké věci; ale lze ho ocenit v malých.
子曰:“民之于仁也,甚于水火。水火,吾见蹈而死者矣,未见蹈仁而死者也。”
XV.34. Mistr pravil:
— Ctnost je lidu potřebnější než voda a oheň. Viděl jsem lidi hynout, když kráčeli vodou či ohněm; nikdy jsem neviděl nikoho zahynout, když kráčel cestou ctnosti.
子曰:“当仁不让于师。”
XV.35. Mistr pravil:
— Kdo se především snaží uskutečňovat ctnost, může se měřit s mistrem, to jest vést sám sebe i druhé.
子曰:“君子贞而不谅。”
XV.36. Mistr pravil:
— Mudrc pevně lne k pravdě a k povinnosti; nelne umíněně ke svým názorům.
子曰:“事君,敬其事而后其食。”
XV.37. Mistr pravil:
— Kdo je ve službách svého knížete, musí plnit svůj úřad s velkou péčí a na svůj plat myslet až v poslední řadě.
子曰:“道不同,不相为谋。”
XV.38. Mistr pravil:
— Mudrc přijímá do své školy všechny lidi bez rozdílu.
子曰:“辞,达而已矣。”
XV.39. Mistr pravil:
— Řeč má jasně vyjadřovat myšlenku, to stačí.
师冕见,及阶,子曰:“阶也。”及席,子曰:“席也。”皆坐,子告之曰:“某在斯,某在斯。”师冕出,子张问曰:“与师言之,道与?”子曰:“然。固相师之道也。”
XV.41. Když prefekt hudby Mian přišel navštívit Konfucia a došel ke schodům síně, Mistr mu řekl:
— Zde jsou schody.
Když došel k rohoži, filosof mu řekl:
— Zde je rohož.
Když všichni usedli, Mistr řekl prefektu hudby:
— Ten a ten je zde; ten a ten je tam.
Když se prefekt Mian vzdálil, Zizhang se zeptal, zda je povinností takto uvědomovat prefekta hudby.
— Zajisté, odpověděl Mistr, je povinností takto pomáhat ředitelům hudby.


